Září 2014

Září, měsíc, který neodpouští

20. září 2014 v 9:19 | Saanma |  Z deníku středoškoláka
Po vcelku krátkých dvouměsíčních prázdninách jsme tu zase. Zase vidíme stejné i nové tváře, zase se snažíme začlenit do normálního chodu a co nejdřív z něj zase vypadnout. Upřímně se mi na školách začíná cosi nelíbit, nevím, zdali je to výukou, lidmi nebo učiteli. Něčím to ale rozhodně bude. Čím více se snažím odvrátit od materiálního a chci se soustředit na svět nehmotný apod. shledávám některé věci neužitečnými, pošetilými a nemožnými.

Systém, který zde je není zcela nejlepším a nemá své výsledky. Za což může poděkovat částečně realitě a prostému faktu, že každý systém má své chyby a čím více nových systému zavedeme, tím více v nich bude chyb a skulinek. - Jenže lidé si někdy prostě skulinku vyrobit chtějí, aby všechno zase nemuseli tak úplně dodržovat.

Přestávám mít v oblibě lidi jako celek, jako skupinu. Jedinci mi zase nevadí až tak moc. Pozoruji, jaký má skupina dopadn na jedince v ní. Lidé se velmi pozoruhodně mění na základu toho, kdo je hlavní osobou davu. Možná, že si to vlastně ani neuvědomují. Nikdy se mi nelíbily prototypy a archetypy všeho možného, ale lidé rádi tabulkují, což jim nejlze vzít. Co když se ale do žádné tabulky nehodíte? Co když jsou vám tabulky u zadních vrátek ráje?

Mám myšlenkovou explozi a myslím, že jsem za to ráda, někdy je nejhorší nemít o čem přemýšlet, nemít, co měnit.

Tam, kde hvězdy nesvítí

19. září 2014 v 8:56 | Saanma |  Témata týdne


Za hranicí reality,
tam kde už jme dávno byli,
znám já všechny rostliny,
a ty všechny vody.

Jsme dva a přece jeden,
nebyl to jen sen?
Jsme dva a přece jeden,
všechno půjde brzy ven.

Tam, kde hvězdy nesvítí,
tam, kde je náš ráj,
usínáme u kvítí,
každý den je máj.

Srdcebol vylil si zlost,
z naší lásky stal se cizý host,
už dávno nejsme spolu,
dávno jsme v podivném rozkolu.

Za hranicí reality,
bývali jsme kdysi já a ty.